Letos přichází jarní teploty o několik týdnů dřív, než je obvyklé. V Aleji Knínice jsme vyměnili stromy, jejichž kořeny byly nevratně poškozené hryzcem, dosadili několik nových a chystáme se roubovat na předloni zasazené podnože.

Nejdůležitějším sdělením pro nás je, že náves obce měla nedostatek míst k sezení. Proč je tato informace pro nás cenná? Neboť dva roky zpátky by na zanedbaném místě s dosluhujícími či rozpadlými prvky nikdo sedět nechtěl.

Alej Knínice utěšeně vzrůstá z této jihovýchodní strany. Na opačném konci je dost škod od hryzců a proto budeme letos dosazovat ořešáky, ty zatím této zubaté věci odolávají :) plánujeme přelom říjen/listopad a dáme včas vědět.

Třetí z pěti zpráv o oživení náměstí naší příhraniční obce. V předchozích zprávách jsme psali o tom, že cestování a pohybování z místa na místo je důležitá součást života, ale ještě větší váhu má život v místě, tedy investice do veřejných společných prostor. A také o získání grantu, jehož cílem bylo ať lidé mají radost ze svého místa a chtějí...

Po dalších několika letech provozu už bylo opravdu hodně přírodní, hodně zarostlé a téměř nekoupací. S ohledem na opravdu vysoké množství organické hmoty, která pravidelně spadává a zalétává na hladinu biotopu, jsme se rozhodli pro řádnou očistu - vypustit, propláchnout kačírek a rostliny na březích, vydrbat hlubinu a napustit znovu.

Kaple poustevníka Prokopa ze Sázavy na návsi v Knínicích. Prokop se prý během svého života rozhodl pro osamocenost v lesích za Sázavou, kde kromě duchovního života jednoduše hospodařil a žil soběstačně. Zaujalo nás jeho doporučení "zapřáhnout svého čerta, orat s ním", třeba agresi zužitkovat k naštípání dříví Kapli lidé před úplným zborcením...

Druhá z pěti zpráv o oživení návse naší příhraniční obce. Vycházeli jsme z toho, že skoro všude jsou tato centrální místa zanedbaná a projíždí se kolem nich autem pryč - tudíž pozornost lidí a investice jsou přirozeně zaměřené na asfalt a beton. Cesty a pohybování z místa na místo je důležitá součást života, ale ještě větší váhu má život v...

Do Aleje Knínice se sadařkou Kristinou Kadlecovou (dáma v zeleném) jsme poprvé sázeli v úplné zimě. Nejvhodnější doba na výsadbu je podle jejích zkušeností od října do února. To jsme zužitkovali pro zvládnutí běžného strachu z fyzické práce i ze zimy a výsledek se dostavil - silný radostný zážitek a 19 budoucích vysokokmenných stromů je v půdě....

Toto je první z pěti zpráv o oživení místa, které je - tam kde jsme doma - středem, srdcem daného osídlení. V našem případě náves pohraniční obce, spadající pod vesničku střediskovou. Skoro všude jsou tato centrální místa zanedbaná a projíždí se kolem nich autem pryč. Jak u vás?

Sousedé již poněkolikáté zorganizovali Anenské setkání na návsi pod lípou. Byla to paráda!

Roubujme přátelé, ať nám to jde nebo ne! Jabloně, švestky, kaštany, ořechy, třešně, višně, broskve, meruňky, všechno! zkoušejme to, dokud si to nesvojíme, nebo se neproměníme v prach.
Na Malé jižní stráni zatím roubujeme pouze kleštěmi (práce s nožem a jeho precizní ostření nás teprve čeká) a také pouze přímé roubování bez přechovávání roubů v...

Tam kde jsme doma, hledáme formát Velikonočního pondělí, u kterého se potkají všechny generace, všechna vyznání a kterého se PROSTĚ CHTĚJÍ ÚČASNIT. Letos jsme zkusili společný přípitek pod lípou s občerstvením a volitelným pomlazováním i koledou. Byla to paráda a zůstal pocit, že spolu žijeme rádi. A to je dneska skoro zázrak, tak máme radost!

Alej Knínice má nyní asi 64 stromů, sázeli jsme v průběhu posledních tří let. Už jsme zjistili, že výsadbou to teprve začíná. Letos to od nás chce okopání, vypletí, dodávku živin (soused v obci má koně a vydatně podestýlá), opravit ochrany a také jednoduchý řez na podporu kosterních větví.

Navazujeme na opravu kamenných zídek a včelí pastvu a výsadbu kolem křížku Knínice a ve spolupráci se sklářem a vitrážistou Janem Karkem jsme křížek doplnili o intarzní desky.