Nejdůležitějším sdělením pro nás je, že náves obce měla nedostatek míst k sezení. Proč je tato informace pro nás cenná? Neboť dva roky zpátky by na zanedbaném místě s dosluhujícími či rozpadlými prvky nikdo sedět nechtěl.

Alej Knínice utěšeně vzrůstá z této jihovýchodní strany. Na opačném konci je dost škod od hryzců a proto budeme letos dosazovat ořešáky, ty zatím této zubaté věci odolávají :) plánujeme přelom říjen/listopad a dáme včas vědět.

Třetí z pěti zpráv o oživení náměstí naší příhraniční obce. V předchozích zprávách jsme psali o tom, že cestování a pohybování z místa na místo je důležitá součást života, ale ještě větší váhu má život v místě, tedy investice do veřejných společných prostor. A také o získání grantu, jehož cílem bylo ať lidé mají radost ze svého místa a chtějí...

Po dalších několika letech provozu už bylo opravdu hodně přírodní, hodně zarostlé a téměř nekoupací. S ohledem na opravdu vysoké množství organické hmoty, která pravidelně spadává a zalétává na hladinu biotopu, jsme se rozhodli pro řádnou očistu - vypustit, propláchnout kačírek a rostliny na březích, vydrbat hlubinu a napustit znovu.

Kaple poustevníka Prokopa ze Sázavy na návsi v Knínicích. Prokop se prý během svého života rozhodl pro osamocenost v lesích za Sázavou, kde kromě duchovního života jednoduše hospodařil a žil soběstačně. Zaujalo nás jeho doporučení "zapřáhnout svého čerta, orat s ním", třeba agresi zužitkovat k naštípání dříví Kapli lidé před úplným zborcením...

Druhá z pěti zpráv o oživení návse naší příhraniční obce. Vycházeli jsme z toho, že skoro všude jsou tato centrální místa zanedbaná a projíždí se kolem nich autem pryč - tudíž pozornost lidí a investice jsou přirozeně zaměřené na asfalt a beton. Cesty a pohybování z místa na místo je důležitá součást života, ale ještě větší váhu má život v...

Do Aleje Knínice se sadařkou Kristinou Kadlecovou (dáma v zeleném) jsme poprvé sázeli v úplné zimě. Nejvhodnější doba na výsadbu je podle jejích zkušeností od října do února. To jsme zužitkovali pro zvládnutí běžného strachu z fyzické práce i ze zimy a výsledek se dostavil - silný radostný zážitek a 19 budoucích vysokokmenných stromů je v půdě....

Toto je první z pěti zpráv o oživení místa, které je - tam kde jsme doma - středem, srdcem daného osídlení. V našem případě náves pohraniční obce, spadající pod vesničku střediskovou. Skoro všude jsou tato centrální místa zanedbaná a projíždí se kolem nich autem pryč. Jak u vás?

Sousedé již poněkolikáté zorganizovali Anenské setkání na návsi pod lípou. Byla to paráda!

Roubujme přátelé, ať nám to jde nebo ne! Jabloně, švestky, kaštany, ořechy, třešně, višně, broskve, meruňky, všechno! zkoušejme to, dokud si to nesvojíme, nebo se neproměníme v prach.
Na Malé jižní stráni zatím roubujeme pouze kleštěmi (práce s nožem a jeho precizní ostření nás teprve čeká) a také pouze přímé roubování bez přechovávání roubů v...

Tam kde jsme doma, hledáme formát Velikonočního pondělí, u kterého se potkají všechny generace, všechna vyznání a kterého se PROSTĚ CHTĚJÍ ÚČASNIT. Letos jsme zkusili společný přípitek pod lípou s občerstvením a volitelným pomlazováním i koledou. Byla to paráda a zůstal pocit, že spolu žijeme rádi. A to je dneska skoro zázrak, tak máme radost!

Alej Knínice má nyní asi 64 stromů, sázeli jsme v průběhu posledních tří let. Už jsme zjistili, že výsadbou to teprve začíná. Letos to od nás chce okopání, vypletí, dodávku živin (soused v obci má koně a vydatně podestýlá), opravit ochrany a také jednoduchý řez na podporu kosterních větví.

Navazujeme na opravu kamenných zídek a včelí pastvu a výsadbu kolem křížku Knínice a ve spolupráci se sklářem a vitrážistou Janem Karkem jsme křížek doplnili o intarzní desky.

Výsledkem této jarní práce (a letošní jaro nás teplotně pěkně vycvičilo) má být dalších 15 vysokokmenných stromů v Aleji Knínice a její pravidelná jarní údržba. Vysadili jsme tentokrát pouze tzv. podnože, na které roubujeme místní vytipované odrůdy - některé dle pomologického určení z loňska, některé jednoduše na doporučení starousedlíků a sousedů....

Navazujeme na pomologické určení a ošetřující citlivý řez u vybraných starých cenných jabloní v krajině kolem Knínic a Zubrnic. Plodící a zdravé stromy pomologicky určil Ing. Ondřej Dovala, znalec a mistr řezu starých odrůd.

Dnes proběhlo setkání Knínických k možnosti dotace na opravu návse - m.j. obecního přístřešku, laviček, zábradlí k potoku, parku a výsadby. Výsledkem je moc příjemná shoda naprosté většiny bez ohledu na věk, rozdily novousedlík/starousedlík či politický názor. To je prima.

Navazujeme na vytipování plodících předválečných jabloní v okolí obce, pomologické určení odrůd a moštování.

Lípa svobody na návsi poskytuje v obci místo, u kterého se přirozeně sejdeme v čase významných státních výročí. Letos při oslavě Dne vyhlášení samostatného Československa přibyly široké trikolory a věneček, na výročí Sametové revoluce pak spousta svíček.

Organizujeme vznik doplňkového značení na cesty vedoucí z obcí do volné krajiny a spolupráci s AOPK a CHKO České středohoří. Značení má za cíl předcházet vývoji, o kterém je slyšet z většiny (nejen) českých chráněných oblastí - CHKO se stává krajinou pro enduro a čtyřkolkové dobrodružství. Chceme se tím podílet na vnímání hodnoty klidu v krajině a...

Ručně hoblovanou (děkujeme tesařům pana Kloučka z Valkeřic!) lavičku z dubového odřezu pily Kravaře a smaltovanou pamětní desku na podstavci jsme osazovali po II. etapě výsadby Aleje. Vítr v noci fičel, ale vše v betonu zatuhlo vodorovně :)

Knínice se dostávají do skolnich osnov :)

Smaltovanou pamětní desku na dubovém podstavci (sponzorský dar, stejně jako u Lípy) a dubovou lavičku pro Alej Knínice jsme s tesaři hoblovali v jarním mrazu.

Na letošní výročí Sametové revoluce se u Lípy už sešlo podstatně víc lidí, než předchozí rok krátce po jejím vysazení. Vypadá to, že se místo ujalo.

O rok později sázíme znovu, tentokrát po dohodě s vlastníky okolních pozemků začínáme na protější straně silnice - terén ustupuje níže, takže stromky mají opravdu vysoký kmen :)

Smaltovanou pamětní desku jsme na dubový podstavec (sponzorský dar) upevnili rok po jejím vysazení, tedy na Den vzniku samostatného československého státu. V několika krocích jsme vysazovali hmyzu milé květinové okolí Lípy.

Vyhledáváme historické fotografie obce pro záměr venkovní minigalerie - pravděpodoně na spodní návsi. Na této fotce je náves ještě bez Lípy svobody :)

Soused nás upozornil, že půda vysychá, tak zaléváme 50 litrů ke každému stromku a přitom opravujeme ochrany před okusem a okopáváme...jde to ztuha, protože pletivo se nechce pustit snadno.

Stále hledáme historické fotografie z regionu...

Přivážíme první pečlivě vybrané vysokokmenné stromy z ovocné školky Schwarz Baumschule a od pana Bočka. Sázení je pro nás náročné ale skvělé, vzniká téměř celá jedna strana budoucí aleje.